Tom Randall: „Musel jsem lézt po barácích, spáry okolo nebyly“

Tome, určitě nemám v plánu vést celý rozhovor v duchu „pandémie“, ale přijde mi, že z této situace vzešlo i spoustu dobrých a zajímavých věci. Takže se tohoto tématu na začátku trochu dotknu… 

Samozřejmě, žádný problém. Svět je v poslední době docela podivným místem a většina z nás zaznamenala významné změny v našem sportovním, pracovním i rodinném životě. Vypadá to, že se téměř každý týden liší od toho předchozího a věci se neustále mění!

Svět na chvíli zpomalil, zběsilé tempo se uklidnilo. Měli jsme čas se trochu nadechnout a věnovat se více svým blízkým, ale i činnostem, na které jsme si dříve nedokázali najít prostor. Vnímal jsi to stejně a pokud ano, co jsi dělal jinak? 

Myslím, že pro mě to bylo mnohem komplikovanější. Je to hlavně proto, že mám několik firem a také mladou rodinu. Všechny firmy (a jejich zaměstnanci) potřebovaly naléhavou pozornost a v podstatě všechno muselo být vyřešené během pouhého týdne. Proces, který by měl trvat 6-12 měsíců, bylo třeba zvládnout za týden! Mé dvě dcery byly najednou mimo školu a musely se vzdělávat z domova. Nejprve jsem musel nějakým způsobem ve svém týdenním rozvrhu, který byl už tak naprosto šílený, vytvořit 2 školní dny. Ale za poslední měsíc se situace trochu uklidnila a domácí škole se věnuju jenom jednou týdně, zatímco moje žena nese zbytek odpovědnosti. No, bylo to rozhodně zajímavé! Kvůli tomu jsem na sebe pro jednou musel být trochu hodný a asi na měsíc jsem skoro úplně přestal trénovat. Musel jsem, protože jsem i tak měl naprosto nesmyslně hodně práce - první týden jsem napočítal 124 hodin (včetně dvou nocí, kdy jsem pracoval beze spánku). Musíte si najít rovnováhu mezi prací a zdravím. 

Utah, photo: Mary Eden

Díky omezení pohybu museli lezci mnohem více prozkoumávat lokální možnosti k lezení. Mělo to stejný dopad i na tebe? Lezl jsi kolem Shefiledu v dříve nepředstavitelných oblastech a cestách, o které by jsi předtím ani nezakopl?

 Kvůli omezení cestování jsem mohl jenom běhat. Lezení bylo opravdu obtížné a přestože vím, že některým lidem nevadí, když jezdí na neobvyklá místa, kde je nikdo neuvidí, já to dělat nemůžu.  Celkem jsem prozkoumal spoustu parků v Sheffieldu, ale byla to docela nuda. Stěžoval jsem si na to poměrně dost svým přátelům a rodině!

Jaké lano od Tendonu je tvé nejoblíbenější a proč?

Od chvíle, kdy jsem začal používat lana Tendon, jsem byl fascinován jejich vlastnostmi. Podle mých zkušeností je téměř nemožné najít lano s dobrou manipulovatelnosti/uzlovatelností, které má navíc skvělou odolnost. Tuhle kombinaci jsem našel v laně Master Pro 9.2, které jsem používal několik týdnu při nacvičování, ze sportovního hlediska, nejtěžší spárové cesty - "Recovery Drink" (8c) v Norsku na tamní ostré žule. V podstatě každý den jsem lano kontroloval a čekal nějaké poškození, ale nikdy jsem žádné nenašel.

Recovery Drink, photo: Tristan Hobson

Tendon sídlí v České republice ve vesničce Bolatice nedaleko průmyslového města Ostrava. Ty jsi ze Shefieldu, který má podobný charakter. V takovýchto městech se nachází spousta železných konstrukcí a betonových staveb, ve kterých se dají najít zajímavé spárové linky. Jak jsi na tom s industrálním lezením?

Paradoxně, moje začátky v lezení, když mi bylo 17 a 18 let, zahrnovaly hodně lezení po barácích. Vyrostl jsem v oblasti téměř bez skal k lezení a neměl jsem auto, abych mohl někam jet. Vyšplhal jsem na stěnu našeho domu, zídky v přírodě podél chodníků a také nějakou budovu ve městě. Občas jsem se kvůli tomu dostal do problémů! V Sheffieldu jsem lezl po budovách velmi zřídka hlavně proto, že jsem nenašel žádné dobré spáry. V průběhu let jsem se hodně rozhlížel, ale nikdy jsem nic nenašel. Jedna zajímavá věc na pandemii je, že teď vím o pár úžasných spárách na městských střechách po Velké Británii. Jen čekám, až tam budeme moci jet!

Je při tradičním spárovém lezení lano namáháno více, než při klasickém sportovním lezení?

Myslím, že šance, jak "zničit" lano jsou při spárovém tradičním lezení větší, než při tom sportovním, kde jsou linky podstatně přímější a bez přílišného kontaktu s hranami. Navíc se u tradičních cest člověk často dostává do divokých míst obecně. Má lana se válejí v bahně, padají do mořské vody (při lezení na útesech, které je v Anglii běžné), dřou o trny keřů a větve na zapomenutých místech a někdy je dokonce okusují zvířata :-).

Itaca Nel Sole

Teď, když se opatření pomalu rozvolňují, co máš v plánu po zbytek roku?

Prozatím jsem zrušil 100% svých výletů po světě a soustředím se na dlouhý 24 hodinový horský projekt v Lake District. Pokud se cestovní situace znovu zlepší, vrátím se ke konci roku do Norska (a možná do USA). No, uvidíme…...

Pojďme se teď trochu věnovat i jiným sportovním a lezeckým disciplínám než „jen“ spárovému lezení“. Někde jsem četl, že lezení v horách ve tvém žebříčku není vnímáno jako vrchol lezení. Říkal jsi, že je to vždy individuální pohled a ty osobně to tak nemáš. Nezměnilo se něco?

Ne, nemyslím si, že se něco změnilo. Své koníčky mám rád a jsem si velmi dobře vědom, že k tomu, abych je byl schopen dělat na 100%, potřebuji opravdovou vášeň. Další „oblasti“ nebo „styly“ lezení jsou v pohodě, ale v současné době o ně nemám zájem. Ale takhle se mi to líbí. Můžu se pořádně soustředit.

 V poslední době jsi se dal na dlouhé běhy, maratony a objíždíš i evropské závody. Proč? Co tě na nich fascinuje?

Vždycky jsem měl hlubokou potřebu cestovat velké vzdálenosti a zažívat přitom dobrodružství. Miluji výzvy a kombinované výstupy (dělám je posledních 10 let) a být konečně schopen kombinovat běhání a lezení mi umožňuje si vyzkoušet některé vysněné projekty. Má letošní účast na závodech byl způsob, jak se objektivně poměřit s ostatními profesionály. Určitě nejsem profi běžec, ale moc rád bych se od nich učil tím, že se s nimi budu potkávat a utkávat. Myslím, že se mám hodně co učit...

Někde na sociálních sítích jsem tě loni viděl s cepíny v ruce. Tvůj kolega z Wide Boyz – Pete Whitetker letos udělal mixový prvovýstup na Tour Ronde (3.792 m) v masívu Mont Blanc. Nechystá se z tvé strany nějaký zimní lezecký projekt nebo aspoň výjezd na ledy/mixy.

Tato otázka je v podstatě zodpovězena i níže. Trochu jsem lezl na ledu a přišlo mi to naprosto úžasné - stejně jako drytooling! Zjistil jsem, že mohu využít své dovednosti z horolezectví a rychlý postup mi přinášel uspokojení. Rychle jsem si však uvědomil, že bych tím mohl začít být posedlý a pro mě je klíčové dělat věci pouze, když na ně mám čas. Bylo těžké toho nechat, ale vím, že to bylo dobré rozhodnutí pro zbytek mého života a lezení!

Po těžkém dni

Jsi Angličan, tak co fotbal?

Tak to je jednoduchá otázka. Nezajímá mě to! Ha! Hrával jsem hodně jako kluk a rád hraji pro zábavu v parku, pokud mám s kamarády náladu, ale upřímně to prostě jde mimo mě.

Patříš ke spárové lezecké špičce, máš rodinu, do hloubky se zabýváš tréninkovými metodami, začal jsi s dlouhými běhy a ještě máš značku spárových chytů „Wide boyz“. Jak to vše stíháš? Máš nějakou manažerku?

Hmmm ... to je složitá otázka! No, ve skutečnosti je zde několik různých prvků a hlavně jde o nalezení rovnováhy mezi „vášní a motivací“, „podporou a týmem“ a „zaměřením a disciplínou“ v mém životě. Co se týče motivace,  tak se snažím o to, abych dělal v životě jen věci, pro které mám opravdu vášeň. Abych se dostal na vrchol, potřebuju mít opravdu hodně energie a striktně se tedy nevěnuju věcem, o kterých si nemyslím, že je miluju. Ohledně podpory a týmu, mám manželku, která mě velice podporuje a také mám dost zaměstnanců napříč firmami - bez nich by to bylo naprosto nemožné !! V neposlední řadě, v průběhu let jsem zjistil, že i když je lákavé dělat všechno, pokud chcete být v něčem dobrý, je nutno si život rozdělit na období. Rozhodně mi to vždycky úplně nejde, ale pomalu se učím :-)

Text: Jan Haráč

Foto: Archiv Tom Randall

Master PRO 9.2 - Inovovaný a Extrémně jemný oplet SBS výrazně prodlužuje životnost tohoto lana. Zároveň je velmi měkké a skvěle se sním pracuje. Správná volba pro všechny, kteří preferují jedno lana na nácvik i ostrý pokus.