Swiss Vacation v duchu pískařských pravidel

Západní stěnu Silberhornu mi poprvé ukázal na fotce Jáchym dva roky zpět. Toho času tam totiž úderná dvojka Schali a Siegrist dokončili provýstup Silberrucken. Taky by se mu líbilo si něco navrtat v Alpách a dodává, že ve stěně až na jednu klasiku už žádné další nevedou. Na otázku, proč tomu tak je si musím počkat do letošního srpna.

Ve složení Jáchym Srb (vedoucí expedice, nosič), Matěj Svojtka (social media manager, drone pilot) a já (bez oficiální funkce-nebyla přidělena vedoucím) se vydáváme směr Interlaken. Až na místě dostávám první indicii, proč se tam asi tolik nevrtá. Cesta do bivaku je dost do kopce. No nic, pouštím do sluchátek rap a za 8 hodin jsme nahoře.

Tvrdý nástup a ve sluchátkách rap

Dost dlouho nám trvalo se vůbec rozhodnout, kudy linii vést. Z fotek stěna vůbec nevypadala tak převislá, a tak těžce průstupná – další indicie. Směr nakonec určil los s kamenem v dlani. 

První den se cítíme jak šampioni, navrtáme 3 délky a Jáchym se mezitím vrátil pro zbylý cajky, co jsme nechali po cestě. Správnej vedoucí. Stejný výlet (1800 m dolů a 1800 nahoru) si dá celkem čtyřikrát. Následující dny nás ale zastavuje počasí a taky horší kvalita skály. Něco jako na Srbáči, kde ale místo kamínků lítají mikrovlnky. Dny trávíme mrznutím ve stěně, nebo hraním pokeru v bivaku, kde se mimo jiné začíná rozjíždět vločkové šílenství. Jídlo začíná pomalu docházet a nezbývá tak nic jiného, než tlačit vločky. Žádná pecka.

Devátý den vločkové šílenství vrcholí, stěna je stále mokrá a nám zbývají poslední dvě délky. Naději upínáme k poslednímu dni. Zase zima, ale jasno! Rychlý jumarování po zmrzlejch fixech a jdeme na věc. Jáša probíjí snad poslední těžký místo stěny a po vystřídání (abych úplně neumrzl na štandu) jdu na čelbu a daří se nám konečně dostat do kolmého výlezu. Šampion Matějko nás pak dovede už prosluněnou délkou na vršek masivu a vzniká tak nová cesta „Oat Flake Madness“.

Převislost stěny nás překvapila

Technická specifikace provýstupu:

Styl: Stěnu jsme prostupovali odspodu, tzn. v duchu pískařských pravidel. Osazování nýtů probíhalo buď z lezecké pozice, nebo za použití skyhooků. Odlezy podobně jako v Labáku. Štandy vrtané na dvou nýtech. 

Lanová technika: Vzhledem k obtížnosti volíme taktiku singl lana (konkrétně Master Pro 9.7 - hodně vydrží, když jedno lano, tak je lepší větší průměr) a 6mm repky. Prvolezec tak leze na singl laně a repku používá během výstupu nejprve na vytáhnutí vrtačky, či dalšího materiálu ze štandu. Po navrtání štandu pak na repce vytáhne haulbag a následně na ni může i slanit s použitím singl lana. Výhodou je jednoznačně lepší manipulace než za použití dvojčat, ale taky nižší váha. K dosažení již vytvořených délek jsme používali fixní lano. Po něm jsme slanili dolu a druhý den v klidu a vetšinou bez nervů zase dojumarovali tam, kde jsme den předtím skončili.

Pro počasí a tím pádem časovou tíseň se nám nepodařil RP přelez, zde tedy jen odhad obtížností jednotlivých délek:  4, 7a+, 6c, 7a, 7c+, 7c, 7c, 7b+, 6  s celkovou délkou cca 270m. Brzy jsme zpět!

Text: Ondra Tůma

Master PRO 9.7 byla jasnou volbou