Muchu Chhish prověřilo lano Master 7.0

Každý horolezec ví, že vyladit lezecký materiál tak, aby se lehce a bezpečně stoupalo, není jen tak. Nejvíce se řeší množství a variabilita všemožného „železa“. Avšak co se kovu týče, měli jsme pod Muchu jasno. Šrouby, frendy, skoba i speciální Jardou vyrobené sněžné kotvy byly připraveny. V čem jsme však jasno neměli, bylo lano, na kterém budeme všichni tři během výstupu svorně viset.

Na první pohled banální rozhodnutí, spočívající ve výběru typu a délky lana, nám motalo hlavu. Je nasnadě, že karákóramský prvovýstup klade na lano enormní nároky. Přeci jen to bude lano, na kterém se budeme kývat v ledové stěně, a které na oplátku nespočetněkrát skopeme mačkami a zmlátíme cepíny. Lano se bude ráchat ve vodě a chvíli na to mrznout. Musí vydržet kamenné nálety, stejně jako dobírání přes kousavou skalní hranu a krocení půlloďáku. Bude muset vydržet popsané a ještě mnohem víc. A pochopitelně, ono lano musí být co nejlehčí a minimálně objemné.

Lano se bude ráchat ve vodě a chvíli na to mrznout. Musí vydržet kamenné nálety, stejně jako dobírání přes kousavou skalní hranu a krocení půlloďáku.

Zároveň rozhodnutí, zda se navážeš na lano jednoduché, dvojité, dlouhé nebo kratší, hned v úvodu určuje styl lezení, včetně perspektiv návratu. Kromě jiného je třeba zvážit, nakolik poleze družstvo simultánně, eventuelně jaký charakter (led, skála, mix) mají nejnáročnější pasáže? V jakém režimu plánujeme setup? Budeme slaňovat? Jištěně slézat? Scházet? Nikdo nic neví, málokdo tuší…

Volba lana se propisuje i do výběru typu a kvantity ostatního lezeckého vybavení. Kratší lano rovná se kratší délky a menší počet postupového jištění. Naopak situace, kdy je nezbytné s jednoduchým padesáti metrovým lanem proslaňovat velkou stěnu, je vcelku trudná. Pro takový případ je třeba mít v záloze hromadu vybavení a taky trpělivosti. Pokud je sestup v ledu, je důležité mít perfektně zamknutou přípravu abalakových hodin. Připravené dlouhé šrouby, šťourák, nůž a především dostatečnou zásobu smyček (všichni členové manšaftu). My používali Tendon pomocnou repku a byla dobrá.

Volba lana se propisuje i do výběru typu a kvantity ostatního lezeckého vybavení.

Slaňování strmých sněhových a firnových svahů je dobrodružství samo o sobě. Budovat štandy pomocí různých variant sněžných kotev představuje činnost technicky, časově, materiálně, a především morálně náročnou.

Při plánování prvovýstupu se vždy snažíme najít směr sestupu, kde dokážeme sestoupit co možná nejvíce „by foot“, a to i za cenu zdlouhavého kličkování. Naslaňovat do neznámé stěny vždy představuje velké riziko, o to víc, když jste limitovaní kratším lanem.

V průběhu dřívějších expedic jsem měl možnost sledovat rozmanité lanové „filozofie“. Pro inspiraci zjednodušeně zmíním lanové techniky, které jsem okoukal od svých spolulezců.

Mára Holeček rád leze na jednoduchém plném laně s délkou osmdesát metrů. S jedním lanem se ve stěně dobře pracuje, větší délka umožňuje protáhnout odlezy a postup tak zrychlit. Navíc při slaňování na jednoduchém laně  netřeba řešit jaký pramen tahat, a taky eliminuješ riziko zaseknutí uzlu.

Jindra „Hudy“ Hudeček leze v Patagonii většinou na dvojčatech v délce padesát metrů. Náročnost patagonského lezení nutí prvolezce délky zkracovat. Dvojčata jsou především bezpečnostní nutností. V Patagonii jsou pády dramatické a místní žula je k lanům nemilosrdná. Kratší délky jsou mnohdy nutné i proto, aby se lezci ztížení vichřicí navzájem dorozuměli. Rovněž i kvůli extrémnímu větru jsou jednotlivá slanění kratší ve snaze minimalizovat riziko zaseknutí lana, se kterým vítr divočí.

S Háčkem jsme v Himálajích lezli na polovičním šedesáti metrovém laně. S tím, že v mixových pasážích a skalním terénu jsme lano půlením zdvojili (operační délka se tak zkrátila na zhruba dvacet metrů). Toto nastavení jsme použili v případě, když jsme věděli, že sestup bude primárně chodeckým terénem.

Do základního tábora pod Muchu s námi putovalo hned několik bolatických panenek. Vybírali jsme z následujících lan:

• dvojčata Tendon Master 7.8 CS 60m
• jednoduché Tendon Lowe 8.4 CS 80m
• dvojčata Tendon Master 7.0 50m

Finální rozhodnutí nakonec pomohlo vyřešit počasí. Meteorolog Ondra Brambus hlásil, že se na nás žene fronta hnusu. Na výstup tak zbývá méně času, než jsme doufali. Je třeba spěchat. To v praxi znamená co nejvíce vylézt sólo, nebo aspoň souběžně. Zároveň musíme být co nejlehčí.

Z bolatického harému tak vybíráme moji rudou favoritku TENDON Master 7.0. Modré dvojče necháváme dole. Pravda, sedm milimetrů není mnoho, ale s Master 7.0 mám důvěrný vztah. Onehdy jsem na něm společně s Michalem Brunnerem visel v ledovém headwallu Cerro Torre, zatímco nás Hudy hauloval nahoru. A ta váha!? 1700 g za 50 m jistoty je prostě fenomenální. 

Lano TENDON Master 7.0 během výstupu fungovalo perfektně. Nenasáklo vodu ani z nechutně rozbředlého sněhu. Dobře se s ním manipulovalo i v tlustých rukavicích. Bez zjevných poškození snášelo naše násilnické zacházení i nevlídnost okolního terénu. Na závěr se nám s našimi padesáti metry podařilo bezpečně prokličkovat rozšklebeným ledovcem cestou zpět do BC.

Vybrali jsme dobře!