Letošní podmínky pro skialp jsou dosti bídné, a tak padl víkendový plán na lezení Krčmárova žlabu v Tatrách. Byla to dost narychlo organizovaná akce, taková ta klasická výpadovka na poslední chvíli. S Martinem jsme si dali vědět, že počasí vychází dobře a že oba máme čas, a tak jsme v sobotu ve 23:00 vyrazili z Ostravy směrem na Tatranskou Polianku. Na parkoviště v Poliance jsme dorazili kolem půl třetí ráno, dali si ještě na půl hodinky šlofíka v teple rozehřátého auta a až pak vyrazili na naši túru.
Cesta směrem ke Sliezskému domu nám ubíhala fajn a jelikož sněhu bylo pomálu, směle jsme pokračovali dále Velickou dolinou přes Večný dážď k Dlhému plesu a pod nástup Krčmárova žlabu, kam jsme dorazili kolem šesté hodiny ranní. Začínají se objevovat první paprsky dne a my po krátké pauze na snídani, nachystání vercajku a oblékání pokračujeme dále do žlabu.
Netrvá to dlouho a dostáváme se pod skalnatý práh, kde se navazujeme na špagáty Tendon Master 7.8 a čeká nás lezení v podobě drytoolu v délce zhruba 15–20 metrů po skále. Za normálních (ideálních) podmínek zde bývá aspoň trochu ledu. My takové štěstí neměli, takže se jednalo o lezení s jedním založeným vklíněncem mezi dva zmrzlé kameny – který bych při pádu asi stejně urval, ale jako mentální jištění lepší než drátem do oka. Tato pasáž nás trochu zdržela kvůli mé rozvážnosti (neschopnosti) – holt bez praxe se mistrem nestaneš.
Dále následovala nekonečná dupačka ve více navátém sněhu, než bych si přál, ale postup šel hladce jen s postupovým jištěním na délku lana až téměř pod vrchol. Poslední dvě délky se trochu narovnávají do zhruba 67stupňového svahu, ale sníh vůbec nebyl zmrzlý, což ztěžovalo postup na lavinovou lávku. Na lavinovou lávku jsme se dostali akorát na oběd – ve dvanáct.
Na hřebeni nás čekaly dechberoucí výhledy na celé Tatry a naprostá inverze dodávala této scenérii auru vznešenosti. Po krátké pauze na sváču a plácání se po ramenou, jak jsme dobří, jsme se vydali po hřebeni dále směrem ke Gerlachovskému štítu. Postup šel podle plánu – pomalu, ale jistě – až pod Gerlachovskou věž, kde jsme to stočili pod vrchol a obloukem obcházeli směrem do Batizovského žlabu. Tam nás čekal nekonečný sestup a slaňování k Batizovskému plesu. Poslední slanění jsme zvládli ještě za světla, než nastala tma tmoucí a mlha mlhoucí. Nekonečný sestup se změnil v ještě nekonečnější chůzi dolů k autu.
K autu jsme se dostali totálně vyčerpaní po téměř osmnácti hodinách. Tam jsme se převlékli do suchého a vyrazili na další čtyři hodiny jízdy domů.
Autor: Jan Navrátil
Foto: Jan Navrátil
Komentáře (0)
U tohoto článku není žádný komentář.
Komentáře může vkládat pouze přihlášený uživatel.