Produkty

Tenote
Dynamická lanaStatická lanaPříslušenství

Big wallové

10.5.2019

Odlétal jsem bez zkušeností s lezením bigwallů...

Ale s úkolem za každou cenu se některou ze stěn v údolí vyškrábat nahoru. Spolulezcem mi byl Míla, dlouholetý kamarád z dob gymnaziálních. Při výběru výstupu jsme nebyli vůbec originální a možná ani moc rozumní, vzhledem k našim mizerným zkušenostem s lezením takových stěn. Vybrali jsme stěnu nejvyšší – El Capitan, a cestu nejslavnější (na El Capu naštěstí jednu z nejlehčích) – The Nose – Nos. Výstup sleduje místo, kde se v masivu El Capa střetávají dvě odlišně orientované stěny a tím tvoří nároží, které tvarem připomíná obrovský lidský nos.

Prvovýstup v roce 1958 trval Warrenu Hardingovi a jeho spolulezcům 45 dní, rozložených do 18 měsíců, v roce 1975 provedl Jim Bridwell a jeho tým první výstup za jeden den a v roce 2018 drží rychlostní rekord v cestě Alex Honnold a Tommy Caldwell s časem 1 hodina 58 minut.

Nám se to se štěstím (štěstí prý přeje připraveným, snad na tom i něco je), příručkou pro bigwallové zelenáče "How to bigwall climb" a díky souhře příznivých okolností povedlo za 3 a kousek dne. Alespoň jsme si tak mohli naplno "vychutnat" 3 bivaky ve stěně a měli jsme i dost času užít si všechny známé délky a místa cesty – nekonečně dlouhá spára Stoveleg crack na Dolt Tower, spaní na El Cap Tower, komínové lezení na Texas Flake, přílepek Boot Flake, obrovské kyvadlo King Swing, technické délky Great Roof a Changing Corners. Užili jsme si i další libůstky.

Jeden spacák, mleté vločky a růžové lano

Podlehli jsme moderním trendu "fast and light" natolik, že jsme spali společně v jednom spacáku na jedné karimatce a snídali jsme jemně mleté ovesné vločky a zapíjeli je čistou vodou (abychom se u snídaně neudusili). Na doplnění energie jsme ovšem táhli kilovou pixlu lahodného arašídového másla.

Na lezení a jumarování druholezce (ten neleze, ale stoupá po laně za pomoci blokantů s rukojetí - jumarů) jsme zvolili lano Master 9,7 s úpravou TeFix, kterou je zajištěno spojení jádra a opletu. Lano svůj účel splnilo výborně, dobře se s ním pracuje, je měkké, ale zároveň odolné. Ostré zuby jumarů, které se do něj při výstupu druholezce zakusují, mu nijak neuškodily (místy lehce odřený oplet nepočítám).

K tahání svině (slang pro odolný batoh na uložení především vody, tahá se zvlášť na jiném laně) jsme používali statické lano Static 10,5. Při odjezdu jsme ho věnovali na dobročinné účely, pravděpodobně teď slouží jako fix na některé z bivakovacích polic ve stěně El Capa. Případným následovníkům bych ale doporučil statiku tenčí. Určitě stačí lano s průměrem okolo 8 mm.

Návštěvu Yosemit přeju každému alespoň jednou v životě, už jen pohled na Capa nebo Half Dome stojí za to. Možnosti lezení tady vystačí na několik životů, ve dvanáct kilometrů dlouhém údolí jsou tisíce cest – od kratších jednodélkových a jednodenních po stovky metrů dlouhé, kde strávíte i několik dní. Lezení je tu specifické, každý den se naučíte něco nového, některé pohyby a techniky budete nejspíš provádět poprvé v životě. Těžko byste jinde na světě hledali podobné místo. Čtenářům doporučuju knížky "Camp 4" od Steve Ropera a "On the Nose" od Hanse Florina.

Hodnocení:

Hodnotit může pouze přihlášený uživatel.
Tento článek zatím nebyl hodnocen.

Komentáře (0)

U tohoto článku není žádný komentář.

Komentáře může vkládat pouze přihlášený uživatel.

© ARSYLINE 2019
Upozornění
Zavřít
Hodnocení

Vaše hodnocení bylo úspěšně uloženo.

Zavřít
Přihlášení

Odesláním formuláře souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů.

Zavřít