Rope testing

Průměr se podle EN 892 měří při zatížení lana 10 kg u lan jednoduchých, 6 kg u lan polovičních a 5 kg u lan dvojitých. Přesně zkontrolovat průměr lana v domácích podmínkách je proto značně problematické.

Hmotnost udává váhu lana na metr délky: jednoduchá lana bez další úpravy váží 52 až 88 gramů, poloviční lana asi 50 gramů a dvojitá lana přibližně 42 gramů na metr. Jádro lana musí tvořit minimálně 50 % jeho celkové hmotnosti.

Norma EN 892 vyžaduje u jednoduchých lan minimálně pět pádů s 80kilogramovým závažím. Poloviční lana se testují se závažím 55 kg, u dvojitých lan se 80kilogramovým závažím zatěžují vždy dvě lana a minimální počet pádů je 12. Počet zachycených pádů je přímým měřítkem bezpečnostní (pevnostní) rezervy lana — žádné nové lano v dobrém stavu a při správné manipulaci se v praxi nemůže přetrhnout při rázovém zatížení.

Rázová síla je síla, která vznikne při prvním pádu za definovaných podmínek a je lanem pohlcena. Při zkouškách stoupá s každým dalším pádem — čím je počet normovaných pádů vyšší, tím delší je pro uživatele i životnost lana. V praxi mají jistící zařízení a systémy určitý prokluz lana: dynamickým jištěním se část pádové energie rozloží, a tím se rázová síla sníží. Proto je důležité ovládat a používat správné dynamické jištění.

Statické prodloužení se zkouší zatížením lana závažím o hmotnosti 80 kg a nesmí překročit 10 % u lan jednoduchých a dvojitých a 12 % u polovičních. Dynamické prodloužení při prvním normovaném pádu smí být maximálně 40 % a zohledňuje vlastnosti lana lépe než statická hodnota pracovního prodloužení.

Posuv opletu vůči jádru se zjišťuje ve speciálním zařízení, kterým se zkušební vzorek protáhne v délce 2 230 mm — posuv nesmí být větší než 20 mm. Pokud se jádro vůči opletu posune, mohou vznikat boule a tzv. punčochy. Lana TENDON mají konce zatavené ultrazvukem do jednoho nedílného celku, takže při dodržení požadavků na posuv opletu k tomu nedojde.

Uzlovatelnost se měří tak, že se na laně uváže jednoduchý uzel, u jednoduchých lan se zatíží hmotností 10 kg a změří se vnitřní průměr uzlu. Vypočtený koeficient uzlovatelnosti může být max. 1,1násobkem průměru lana.

Průměr se měří při zatížení lana závažím o hmotnosti 10 kg; lana mohou mít minimální průměr 8,5 mm a maximální 16 mm. Statické prodloužení se zkouší závažím o hmotnosti 150 kg (s předchozím předpětím 50 kg) a nesmí překročit 5 %. Lana skupiny A musí mít minimální statickou pevnost bez ukončení 22 kN, lana typu B minimálně 18 kN — pevnost je vždy udávána na visačkách lan.

Statická lana se musí vyrábět z materiálu s bodem tavení vyšším než 195 °C, takže nelze použít polyetylén a polypropylen. Lana z těchto materiálů vyráběná pro canyoning normě nepodléhají, i když ji z hlediska statické pevnosti a dalších parametrů splňují.

Posun opletu je důležitý hlavně při slanění po statických lanech: u lan typu A nesmí na délce 2 m překročit cca 40 mm (platí pro lana do průměru 12 mm), u lan typu B 15 mm. Dynamický výkon se zkouší pády s pádovým faktorem 1 na laně dlouhém cca 2 m s osmičkovými uzly na koncích — lano musí vydržet pět pádů, lana A se zkoušejí závažím 100 kg, lana B závažím 80 kg. Koeficient uzlovatelnosti může být max. 1,2násobkem průměru lana.

Šňůry mají mít podle EN 564 průměry 4, 5, 6, 7 a 8 mm. Průměry 2 mm (lavinová šňůra), 3 mm (kladívková šňůra) a 9 mm (silová šňůra) normě neodpovídají.