Čemu dát přednost?
Širočina nebo prstovka? |
Pes nebo kočka? |
Country nebo Blues? |
Žába or širočina? |
Zion nebo Yosemite valley? |
Fotografie nebo malba? |
Snídaně nebo večeře? |
Ježdění na koni nebo canyoning? |
Kečup nebo hořčice? |
Lezecký trénink nebo cestování? |
Kde sis skalní lezení poprvé vyzkoušela?
První zkušenost se skalním lezením jsem získala, když jsem se poprvé přistěhovala do Moabu v Utahu. Sjela jsem z dálnice 279 a uviděla jsem lezce na Wall Street. O lezení jako sportu jsem toho tehdy moc nevěděla, ale okamžitě mě zaujalo. Koupila jsem si knížku o lezení a nějaké základní vybavení a kdykoli se někdo ochotný namanul, šla jsem s ním lézt.
Co bys nám řekla o lezecké komunitě v Utahu?
Lezecká komunita v Moabu v Utahu je strašně proměnlivá. Lidé se pořád stěhují do Moabu a pak zase pryč. V průběhu roku není úplně snadné vybudovat tam stabilní komunitu. A tak to chodí sezónu za sezónou. Nedávno jsem se ale přestěhovala do Flagstaffu v Arizoně a jsem úplně vedle z toho, o kolik je tamější lezecká komunita stabilnější a jak intenzivně se tomu sportu věnuje.
Zajímají tě prvovýstupy, tedy zakládání nových cest?
Příležitostně nějaký ten prvovýstup zkouším a pomalu pracuji na skále jménem East Berlin v Moabu v Utahu. Teď jsou ale mou hlavní prioritou obtížné cesty ve White Rim v národním parku Canyonlands, ve Vedauwoo ve Wyomingu, a v Indian Creek v Utahu. Prvovýstupům se budu více věnovat až splním své ostatní cíle.
Můžeš nám něco říct o lezení širočin nohama napřed? V Česku to není moc obvyklá technika…
Technika lezení nohama napřed je užitečná, pokud cesta vede kolmo a spára je širší než pěst. Když nelezeš nohama napřed, je pak lezení širokých spár v převisu mnohem těžší. Lezení nohama napřed je tak vlastně snazší a umožňuje ti získat větší stabilitu za méně práce (chodidla máš větší než ruce a můžeš se za ně zavěsit). Téhle technice dávám přednost, pokud mi lezení boulderu nebo cesty usnadní.
Kolik tak celkem váží tvoje výzbroj na dlouhé cesty se širočinami?
To záleží! Může být úplně lehoučká, jen pár friendů, a nebo to také může být obří šestikilové monstrum. Ta váha se docela nastřádá, protože já sama v průměru vážím jen něco okolo 45 kilo. Čistě pro představu, když Danny Parker poslal cestu Century Crack, vážilo jeho vybavení 6 kilo! To je více než 10 % mé tělesné hmotnosti! Myslím, že největší výstroj, kterou jsem si kdy na offwidth cestu vzala, obsahovala jeden frend velikosti 4, tři frendy velikosti 5, pět frendů velikosti 6 a jeden frend velikosti 7.
Navštívila jsi nějaké lezecké oblasti v Evropě?
Měla jsem to potěšení zalézt si v Sheffieldu v Anglii, v San Vito Lo Capa v Itálii, v La Pedriza, Barceloně a Costa Blanca ve Španělsku a na Mallorce. Nejvíce se mi líbily La Pedriza a Mallorka ve Španělsku. Baví mě sportovní lezení na pláži a moc se mi líbily žulové spáry a plotny v La Pedriza.
A slyšela jsi už někdy o českém pískovci?
O českém pískovci i o praxi používání uzlů a smyček už jsem něco zaslechla. Jednou bych se tam moc ráda podívala a tenhle styl lezení si vyzkoušela!
Jaká je tvoje oblíbená lezecká oblast ve Spojených státech? A proč?
Těžko se mi vybírá jen jedna oblast. Já lezení prostě úplně MILUJU. V tuhle chvíli jsou ale mé oblíbené lezecké oblasti Indian Creek v Utahu, The Superstitions Mountains v Arizoně, a národní park Black Canyon of the Gunnison.
Ráda fotíš a maluješ. Od kdy tyhle dvě činnosti děláš?
Uměním jsem se zabývala odjakživa. V pubertě jsem začala malovat, a nakonec jsem si k tomu přibrala i fotografování. Malování se sice pořád věnuji, ale líbí se mi ta dynamičnost sportovních fotografií. Do malování se většinou pouštím, když je venku příliš špatné počasí na lezení! Malování mi trvá mnohem déle a není tak dynamické jako focení. Když fotím, mám dojem, že se na tom společně podílím já i ten lezec, zatímco malování je mnohem osobnější. Na focení mám ráda tu radost lezce z toho, že ho někdo fotí, a také možnost zachytit krásu cesty a pohybu. Malování je pro mě něčím osobním, při čem se víc ponořím do vlastního nitra.
Jaké je tvé oblíbené lano od firmy Tendon a proč?
Nejraději mám lano TENDON MASTER PRO 9.2 v červené barvě :-) . Je to mé oblíbené lano, protože je lehké i odolné zároveň. Skvěle se s ním zachází a tu jeho červenou barvu prostě MILUJU. Vždycky když s ním lezu, říkám mu „můj malý červený sporťáček.