Denis Pail

Máš nějaký lezecký a stavěčský vzor případně proč?

Jako lezecký vzor mám určitě Adama Ondru. Vždy mě inspiroval svým odhodláním a motivací do lezení. Dělat vše naplno a jít si za svými sny. To je pro mě určitě dost inspirující! Jako stavěčský vzor nemám nikoho konkrétního. Líbí se mi, jak ke stavění přistupují stavěči z Japonska. Přemýšlí nad každým pohybem, proč ho dělají, a tak celkově mají odlišný přistup ke stavění.

Kdo je světová velmoc ve výchově stavěčů a proč?

Myslím si, že takto se to nedá úplně říci, že nějaká země je vyloženě velmoc ve výchově stavěčů. Myslím si, že to je právě dáno tím samotným přístupem jednotlivce. Hodně dobrých stavěčů pochází právě ze zmiňovaného Japonska, ale je to dáno i tím, že trend jakým se stavění ubírá je více směřován na styl, kterým se v Japonsku staví. Proto tolik šikovných stavěčů odsud právě pochází. A taky je to dáno i tím, že mají skvělou výkonnost a celkovou připravenost. Na druhou stranu, my, stavěči z Evropy, máme zase malinko jiný rukopis. Myslím si, že se to navzájem krásně doplňuje.

Jaké mají čeští stavěči ve světě jméno a jsme lépe hodnocení v boulderingu nebo laně?

Asi na tuto otázku nedokážu úplně odpovědět, protože u nás v České republice se živí stavěním jen hrstka lidí. Když budu mluvit za všechny, tak rádi si nás zvou do Německa, Rakouska, což značí asi to, že práci děláme dobře a jsou s námi spokojení. Komerční stavění od závodního je úplně jiný svět, proto se to těžko hodnotí. Závody v zahraničí se snažím objíždět defakto sám. Poslední dobou do toho šlape i Vojta Trojan, což je super, že mladá krev má motivaci šlapat do závodního stavění. Na tuhle otázku by nejlépe odpověděli zahraniční stavěči, jak jsou s námi spokojeni. Ale myslím si, že ostudu neděláme. :) Jestli bouldering nebo lano, to nevím. Já jsem spíše lanař a více se na to zaměřuji. Vojta se více ubírá právě tím boulderingem.

Jak by vypadala tvá roční příprava, pokud bys měl sponzora, který by ti pokryl veškeré výdaje na lezení i osobní život?

To je dobrá otázka! Když se nad tím zamýšlím, tak to zní sakra lákavě! Záleží, jak moc štědrý sponzor by to byl, a kolik by byl ochoten nabídnout, protože i od toho se ta samotná příprava dost odlišuje. Pokud se budeme bavit o nejvyšší verzi, kdy příprava může stát i přes 100 tisíc měsíčně, tak by to vypadalo následovně. Aby byla nějaká příprava, musí být známý i cíl. Bez něj to nejde. Jelikož jsem od jakživa skalní lezec, moje cíle by směřovaly tímto směrem. Baví mě jak lano, tak i bouldery. Ale vím, že to úplně nejde kombinovat. Pokud chci být nejlepší na laně, musím se tomu věnovat a naopak. Tady bude dost lidí mít jiný názor a souhlasím. Je tu hodně proměnných, takže by to bylo na delší diskusi. Můj cíl bych si nastavil na to, abych vylez cestu v obtížnosti 9a+. Nejlépe 9b. Ale to už je taková loterie, že buď to klapne rychle, anebo nikdy. Mohu si vybrat cestu, která mi sedne a tu jezdit nacvičovat pořád dokola, než padne, ale to by mě asi nebavilo. Proto bych chtěl v té přípravě natrénovat co možno nejvíce komplexních věcí, abych pak bych schopen se adaptovat na vícero cest v těchto obtížnostech. Cíl bych měl a teď samotná příprava. Musel bych se vzdát úplně všeho, co jsem dělal doposud. Stavění, koníčků, podnikání a spoustu dalších věcí spojené s životem nebo prací. Měl bych jen to lezení, protože příprava není jen o tom, jít na trénink, odtrénovat a konec. Příprava začíná už od probuzení a končí večerním spánkem. Svou přípravu bych svěřil lidem, kteří tomu rozumí a dokážou mě k mému cíli dovést. A to se bavíme o trenérovi, fyzioterapeutovi, doktorovi, výživovému poradci včetně kuchaře, masérovi a skupině lidí, kteří by mi dělali takový ten support. Odveze, odjistí, zajistí atd. Takto bych jel celý rok pod dohledem, dřel každý den jak blázen a pak byl natěšený, jaké by byly výsledky. Dokázal bych to? Měl bych na to? Splnil bych si své cíle? Těžko říci. Motivaci bych měl, protože taková příležitost se jen tak nenaskytne. Tak co, půjdeme do toho společně s Tendonem? :)

Plánuješ se někdy posunout od závodního lezení a sportovních projektů do lezení v horách nebo na vícedélky? 

Rozhodně plánuji a už jsem měl v hlavě pár projektů, které jsem chtěl v loňském roce uskutečnit, ale nějak jsem se k tomu ještě nedokopal. Hory v zimě mě moc nelákají, ale vylézt si nějakou stěnovku, to bych bral. Chce to hlavně udělat dobrou přípravu, protože bych rád lezl spíše těžší věci a to je úplně něco jiného, než lézt sportovky. Hraje v tom roli počasí, únava, výška, psychika a bez toho to nejde.

Jak moc je limitující tvá výška v rámci lezení? Když je někdo vysoký, může leccos "ochcat" jak se říká, má menší vzrůst taky nějaké výhody?

Myslím si, že moje výška 162 cm (někdy mám i půl cm navíc, tak bacha:) ) není až tak limitující, právě naopak. Vážím méně a mohu se lépe pohybovat, než když bych byl nějak moc vysoký a těžší. Lezení na vápně tak je to v podstatě jedno. Vždy si tam někde najdu přídrž nebo nohu navíc. Ale na písku si myslím, že to je hodně limitní. Tam žádný chyt navíc prostě není. Stejný je to i u boulderingu. Tam prostě buď mi to sedne nebo ne. Vždy je to pro mě výzva se s tím nějak porvat a udělat to. Občas si říkám, že by bylo fajn, kdyby ostatní si zkusili vžít do mé role a zkusit si ty kroky o kolik jsou těžší než normálně. Samotného by mě zajímalo, co jsem vlastně v životě nejtěžšího vylezl. Papírově mám 8c+ ale někdy si říkám, že to 9a jsem už dávno vylezl. :)

Nedávno sis vyzkoušel lezení v Adru. Jak na tebe tahle zkušenost zapůsobila a je šance, že Denise uvidíme častěji ve spárovkách než pod umělým osvětlením?

Tak lezení v Adru je pro mě úplně nový svět! Na písku jsem lezl jen párkrát a neměl z toho ten nejlepší pocit. Dlouhé odlezy, solí to, neumím stát na nohou, nevidím chyty, no prostě jeden velký bordel :) Určitě bych chtěl jezdit i na písek a naučit se po něm lézt, byla by to ostuda kdybych na něj nejezdil, když ho mám skoro za barákem. :) Jen když už jedu do skal, raději volím vápno nebo žulu, protože mě baví drtit se v převise za chyty než ladit kolmičku po ničem. Všechno má své kouzlo a rozhodně s pískem nekončím.

Jak intenzivní je stavět závod SP? Mohl by jsi ten den/dny popsat?

Jelikož mám zatím odstavěný jen jeden SP a několik Evropských pohárů, tak když to porovnám například s Českým pohárem, liší se to v několika aspektech, a to je třeba výkonnost neboli obtížnost jaká se staví. Intenzita je velmi vysoká, protože stavíte pro ty nejlepší lezce na světě a oni na tom budou vždy lépe než vy, proto ladíme veškeré detaily jak to bude celé vypadat. Loni jsem měl možnost stavět SP v Praze na Letné a stavěli jsme ho 5 dní v 8 stavěčích. Tým se vždy skládá z několika stavěčů a jelikož jde o SP, tak je složený i z více národností. Hlavní stavěč závodů byl Akito z Japonska, potom Pierre z Francie, Olga z Polska, Cody z Ameriky, Kaito z Japonska a já, Jenda Šolc a Vojta Trojan v českém zastoupení. Hlavní stavěč vždy přes začátkem stavění seznámí tým, co se kdy bude stavět, jak si to představuje a jaký je deadline. Pokud bych měl popsat jeden stavěčský den, vypadal by takto. V 7 ráno zvoní budíček a cestou k závodní stěně dáváme kafe, které je opravdu potřeba. Poté proběhne porada, kde řešíme, co se bude ten den dít. Kdo co bude stavět, jaký styl se bude stavět, z jakých chytů, jaké kroky, logistika boulderu, obtížnost, pro jakou kategorii, kolik chceme mít topů,… Je toho spousta. Jakmile si tyto informace předáme, jdeme stavět. Skoro pokaždé to vychází na 1-2 bouldery denně pro jednoho stavěče. Celé dopoledne se staví, a pokud je potřeba tak se dostavuje i odpoledne. Podle toho, jak to jde pak přijde na řadu testování. Tento proces zabere hodně času. Někdy se ladí i jeden boulder klidně 4 hodiny. Jakmile jsou všechny bouldery odladěné a odsouhlasené hlavním stavěčem, označíme si je fixou, sundáme a zaneseme do kontejneru, kde je uschováme než dojde na řadu je dát na stěnu. Nikdy se na stěnu nevlezou všechny bouldery, proto je sundáváme a značíme fixou abychom věděli, kde dát jednotlivé chyty zpátky na stěnu. Děláme fotky, videa, diskutujeme a řešíme taktiku na další dny. Jaké je počasí, jaká je vlhkost vzduchu, jak jsou chyty ostré vůči kůži závodníků a jiné. Den je docela dlouhý a vždy jsme končili až kolem osmé večerní. Výjimka bylo v závodní dny, kdy jsme stavěli i v noci. Po stavění jsme chodili na společné večeře do města a bavili se o tom, co se bude dít další den, jaký je plán a samozřejmě kecali i o jiných věcech než jen stavění závodu :)

Když se stane, že stavěč/stavěči postaví boulder "špatně" (přeleze ho každý nebo nikdo ani nenastoupí) má to ze strany pořadatelů nějakou odezvu?

Tak určitě to má nějakou odezvu. Zjišťuje se proč se tomu tak stalo a jaký byl důvod. Stavění je taková nevděčná práce, obzvláště závodní stavění. Je to taková loterie, že stavěč může být nejlepší na světě a stejně to může dopadnout katastrofou. Změní se počasí,  začne pršet, chyty jsou vlhké nebo závodníci špatně přečtou boulder a chybují. Je to chyba stavěče? Je to dost diskutabilní. Vždy se jako stavěči snažíme dodat tu nejlepší práci a přejeme si, aby to byl ten nejlepší závod. Největší trest pro nás je, když jsou závodníci nebo i diváci zklamaní. Máme špatné výsledky, závod se nepovede a my víme, že to už nemůžeme ovlivnit. A přitom by stačilo tu lištu malinko otočit více na pozitiv a už by to byl dokonalý závod. Ve stavění hrají roli milimetry a každý tento milimetr rozhoduje o tom, zda závod bude dobrý nebo ne. Bohužel jestli bude dobrý nebo špatný se dozvíme až po skončení závodu.